V sadě skví se benzo[a]pyren

V sadě skví se benzo[a]pyren
23. 5. 2018

Automobilová doprava má své přínosy, ale zvlášť ve městech i své zápory. Ty jako tzv. negativní externality dopadají i na lidi, kteří auto ve městě nepoužívají. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Zvoní zvonek, otvíráte dveře, za nimi stojí číšník z hospody odnaproti:

„Dobrej, nerad rušim, ale stala se nám taková lapálie s hosty… Menší oslavička, trochu se to protáhlo a popralo a nakonec někdo vypad z okna. Takže tady máte účet k úhradě,” sebejistě diktuje.

„Počkat, počkat! Účet?” vyhrknete a nechápavě zíráte na bílý papírek, na kterém stojí: sklenářské služby, ošetření, výjezd policie, oprava nábytku, úklid objektu…

„To bude asi nějaký omyl. Slyšel jsem je sice celou noc, ale vůbec jsem tam nebyl,“ vysvětlujete.

„Byl, nebyl. To mě popravdě netrápí, pane. Bydlíte snad v této ulici, kde vznikla škoda, ne? S tím holt musíte počítat. A vůbec, buďte rád, že tu nějaká hospoda je,” kontruje číšník jako by se nechumelilo. „Splatnost je 14 dnů. Tak díky a nashle…”

Asi si ťukáte na čelo – na nic takového byste přeci nepřistoupili, že?

Ve skutečnosti to ale podstatná skupina z nás dělá každý den. Zvlášť ve městech totiž žije spousta lidí, kteří nevlastní auto, ani se jiným autem nedopravují, a přesto platí za škody způsobené automobilovou dopravou. A to nejen penězi, ale hlavně vlastním zdravím.

Škodám, které sklízíme nedobrovolně a bez jakéhokoli odškodnění kvůli činnosti někoho jiného, se v ekonomii říká negativní externality. A negativní externality vznikají i v automobilové dopravě. Jsou to například hluk, emise, náklady dopravních nehod (přímé ekonomické následky, zdravotní následky, služby IZS, likvidace ekologických dopadů atd.), náklady na následky klimatickým změn (lokálně zejména zvyšování teploty či větší kolísání počasí), negativní vliv na ekosystém (znečištění vod, půdy, kyselé deště, ohrožení migrace živočichů, těžba ropy…), náklady vzniklé dříve nebo následně (výroba automobilů, ekologická likvidace), ucpaná města, trvalé snížení atraktivity území, zábor půdy, dodatečné náklady pro města. Ne všechny externality se přitom dají vyčíslit finančně.

Napadá vás, že když určitá skupina lidí způsobuje škodu celé společnosti i životnímu prostředí, měla by ji nějak kompenzovat? Že by tyto škody měli platit jen provozovatelé aut třeba formou ekologických daní, dálničních známek, mýta apod.? Zní to logicky, ale tak to nefunguje. Spotřební daně a další podobné platby putují na stavbu komunikací, tedy opět slouží těm, kdo je intenzivně používají. Negativní externality z dopravy se kompenzují jen ve vzácných případech (např. instalací protihlukových oken).

Tenhle příklad už je pak mnohem reálnější: Vemte si mladou rodinu, která bydlí ve městě a nevlastní auto. Na třídu pod jejími okny jednoho dne napojí dálnici, která sem přivede tisíce aut denně. To výrazně sníží cenu jejich bytu, rapidně zvedne hladinu hluku a emisí. Rodina se těžko dočká nějakých kompenzací (pokud se o to pokusí, čekají ji mnohaleté soudní spory a nálepka aktivistů bránících pokroku). Výsledek je ten, že rodina kromě uvedených škod ze svých daní zaplatí stavbu dálnice a dál bude platit za její provoz a opravy. Ve chvíli, kdy jejich dítě dostane astma, se ztrátou prodají byt a odstěhují se jinam. Třeba na venkov, odkud budou do svého zaměstnání ve městě s velkou pravděpodobností dojíždět autem. Své o tom ví třeba Občané postižení Severojižní magistrálou.


Máte filtr?

Posviťme si teď na externalitu, která nejvíce poškozuje naše zdraví: emise. Jak uvidíte, jako by až zde platila karma. Emise si nejvyšší daň vybírají právě na řidičích.

Asi už jste slyšeli názor, že v globálním porovnání s lodní či leteckou dopravou jsou celkové emise z aut mizivé a nemá cenu se jimi zabývat. To je omyl. Automobilová doprava produkuje nejvíce emisí napříč všemi druhy dopravy. A nejdrsněji to kvůli její koncentraci platí ve městech. Ty nejnebezpečnější látky ve vzduchu, prachové částice (nebo-li pevné částice), mají v Praze z 95 % na svědomí právě auta, a to zlášť diesely (viz grafy MŽP).

V celé EU zemře na nemoci způsobené prachovými částicemi asi 400 000 lidí za jediný rok. Při nehodách je to zhruba 40 000 za rok. Kolik přitom znáte kampaní proti emisím a kolik za bezpečnost provozu? O nebezpečnosti emisí se ale stále moc nemluví. Lidé kvůli nim totiž dramaticky neumírají na silnicích, ale pomalu chřadnou, až zmizí v nemocnicích a to prostě není tolik vidět.

Proč jsou zrovna prachové částice tak škodlivé? Ve vzduchu se dovedou vznášet i několik týdnů, kde na sebe vážou další toxické látky. Lidé je vdechují a částice se dostávají do krve i mozku. Způsobují (i za několik let) rakovinu, infarkt, Alzheimerovu chorobu, nervové choroby a dokonce mění i DNA, takže se nemoci mohou projevit i v příštích generacích. Není třeba dodávat, že nejohroženější skupinou jsou děti.

Právě tyto prachové mikročástice by měly zachytávat filtry instalované v autech. Filtry však mají omezenou životnost a jejich výměna je poměrně nákladná. Řada lidí si je proto po skončení životnosti nechá odstranit, nebo je má dál nefunkční. Obcházení zákona jde tak daleko, že existují firmy nabízející zapůjčení filtru na to, aby auto “prošlo” emisemi.

Zamořenost prachovými částicemi je různá. Ve městech se nejvíce vyskytují u velkých dopravních staveb, ale naměříte je i uvnitř stovky metrů vzdálených domů. Přestože jsou škodlivé v jakémkoli množství, státem stanovený limit je 30 000 prachových částic na kubický centimetr vzduchu. Praxe je jiná, v pražské Revoluční ulici jich naměříte přes 80 000, v Letenském tunelu, Blance a Strahovském tunelu přes 100 000. Přímo za autem bez filtru i několik milionů částic na cm3. A co vás možná překvapí, ve všech případech byla tato měření provedena v autě. A co vás překvapí ještě více: vzduch v průměrném autě je 4 až 12x toxičtější než venku. Vozit tedy děti v autě po městě je tedy ten nejhorší způsob přepravy, který můžete zvolit, pokud myslíte na jejich zdraví. Pokud po městě chodíte pěšky nebo jezdíte na kole, chráníte se nejvíce!

Spalovací motor auta dále produkuje oxidy uhlíku, dusíku, síry, benzo[a]pyren, aldehydy a další toxické látky. Jiné toxické částice vznikají při brzdění, otěru pneumatik, asfaltu a dalších částí. Ty jsou jedovaté samy o sobě a s dalšími jedy reagují. V tomto ohledu tedy elektrické automobily řešení nepřinesou.


Dechberoucí budoucnost

Jak se s negativními externalitami automobilové dopravy vypořádat? Většina z nás auto má a potřebuje. Je ale fajn nepoužívat ho zbytečně. I zde platí, že každý může začít sám u sebe a zvážit nutnost a četnost používání auta. Pokud máte diesel, ujistěte se, že máte v pořádku filtr prachových částic. Některé automobilky vyhlašují čas od času akce na jeho výměnu se slevou.

Pokud jde o dohled, tak by se v první řadě mělo začít s důslednou kontrolou filtrů prachových částic. Policie by měla být vybavena mobilními kontrolními stanicemi a nevyhovující auta pokutovat a posílat do servisu.

V ochraně zdraví obyvatel zaostává nejen náš stát, ale i města. Ta mohou minimálně šířit osvětu, dále zavést například nízkoemisní zóny a těm “nejšpinavějším” vozidlům zakázat vjezd, podporovat městskou hromadnou dopravu (jako Mnichov, kde se rozhodli nedokončit vnější okruh města a místo něj získala zelenou stavba druhého tunelu S-Bahnu), cyklistiku (jako Kodaň) a chůzi. Některá světová města omezují počty aut pomocí mýta. Milán mýto dokonce kombinuje s nízkoemisní zónou. Paříž (kde 60 % lidí nevlastní auto), Madrid, Atény a Mexico City jdou ještě dál s plánem úplného zákazu dieselů.

Klíčový bod obratu ale nastane jen s proměnou mentálního nastavení veřejnosti. Bez toho se politici k podobným krokům pravděpodobně nikdy nerozhoupou. Jen my jim musíme říct, v jakých městech chceme žít.

Nejvíce čoudící auta mají zákaz, ta šetrnější si mohou vjezd koupit (centrum Milána)

 

Omlouváme se, jestli jsme vás dnes trochu přetížili,-) Jsme ale rádi, že se o této problematice dozví další stovky lidí. Na otázky k poslednímu článku odpovídalo přes 1000 z vás – to je skvělé! A teď šup do registračního systému – čekají tam na vás další dvě!

Zdroje:
Do školy na kole nebo pěšky. Rozhodně ale ne autem, Tomáš Hajzler
Ať si lidé dají diesely do pořádku, nebo je ve městech zakažme, Respekt
Stát nedělá pro regulaci automobilové dopravy dost, Respekt
Jiří Bendl: To byste nevěřili, kolik emisí z otěrů pneumatik, asfaltu a brzd dýcháme, Ekolist

Další informace:
Studie Státního zdravotnického ústavu
Opatření ke snižování negativních dopadů dopravy
Úvod do udržitelné mobility
Grafická ročenka ČHMÚ 2016 (a kap. Evropský kontext)

Na kole po celý rok – i v zimě

Na kole po celý rok – i v zimě

Třetí ročník Lednové výzvy motivuje k využití bicyklu i mimo hlavní cyklistickou sezónu. Přinášíme několik důležitých rad a postřehů, které dala do kupy redakce Prahou na kole a které by…
10 bodů proč se (ne)zúčastnit Lednové výzvy Do práce na kole

10 bodů proč se (ne)zúčastnit Lednové výzvy Do práce na kole

Lednová výzva Do práce na kole 2021 startuje už za pár dní! Každý rok je o ni větší zájem (možná souvisí s populárním trendem otužování), takže jsme nemohli vynechat ani…
Lednová výzva 2021

Lednová výzva 2021

Zpestřete si týden a monotónní cestování do práce (nebo třeba na nákup) účastí ve 3. ročníku naší Lednové výzvy. Registrovat se můžete právě teď.  Jak a kdy na to? Výzva…
Výzvu pořádá
auto*mat
Generální partner
GLS
Národní partneři