Eliška Špálová: Chtěla bych, aby byl udržitelnější způsob života dostupný všem

První z žen AutoMatu, kterou vám v rámci našeho nového seriálu představíme blíž, je Eliška Špálová. U nás má na starosti individuální fundraising neboli péči o všechny podporovatele spolku, jinak ale studuje teorii a současné umění na VŠUP. Jak to jde dohromady s AutoMatem? A co říká na nový vizuál výzvy Do práce na kole? 

Co tě napadne jako první, když se řekne kolo? 

Vítr ve vlasech, svoboda pohybu i vnitřní svoboda. Kolo mám hodně spojené i s ženskou otázkou a emancipací. Moje prababička byla ostatně jednou z prvních žen, co u nás na chalupě jezdily na kole. Tak možná jsou to geny. Když se řekne moje kolo, tak si vzpomenu na moje krásné retro kolo z Anglie, které jsem si sama dávala i do kupy v místní Bike Kitchen. To mi přišlo úplně empowering, když jsem tam mohla přijít a naučit se třeba si vyměnit brzdu. K tomuhle kolu jsem měla fakt speciální vazbu, ale musela jsem ho tam z transportních důvodů nechat. Teď mám trekové, což mi přijde do Prahy ideální. Je na něm napsáno Riverside, takže když jedu kolem řeky, cítím se být přesně tam, kde mám být.

Takže jsi aktivní cyklistka?

Jsem a chtěla bych být ještě aktivnější. Když jsem žila několik měsíců v Nizozemsku a pak rok v Bristolu v Anglii, tak jsem jezdila každý den. Tam totiž jezdí úplně všichni od nejmenších dětí po důchodce a je to úplně normální. Za každého počasí a jakkoliv oblečení. Tam se navíc člověk cítí na kole tak bezpečně, že nějaké základy jízdy v provozu jsem si osvojovala až zpětně tady v Praze. Tady je trochu složitější jezdit tak, jak bych chtěla, ale postupně si nacházím svojí cestu i pravidelnost. K Bristolu bych ještě dodala, že je to celkem kopcovité město, takže vyvrací mýtus, že kolo je jen pro placatá města.

A že může být efektivním způsobem dopravy i Praze?

Určitě, zvlášť v dnešní době je to lepší, než se mačkat v MHD. Na kole je mi navíc moc dobře, vyvětrám si hlavu a věnuju se sama sobě. Zároveň je to i cvičení, takže mi pomáhá udržovat si fyzické i mentální zdraví.

Eliška jezdí na kole tak rychle, že jsou všechny fotky mázlé

Cítíš se v Praze na kole bezpečně?

Ano, určitě víc než dřív a určitě to souvisí i s tím, že mám určitou zkušenost a jsem schopná některé situace předvídat. Ale je pravda, že v mém okolí je dost lidí, jmenovitě žen, které by rády jezdily a brzdí je strach a obavy o bezpečnost. Já do toho skočila po hlavě a učím se za běhu.

Koloběh na dlouhou trať

V čem spočívá tvoje práce pro AutoMat? 

Pečuju o naše dárce a zároveň se snažím získávat finanční prostředky na naše skvělé automatí činnosti. Za ten půlrok, co to dělám, jsem se hodně naučila, pokud jde o komunikaci s lidmi. Třeba víc naslouchat.

Jak bys mě přesvědčila o tom, že bych měla právě AutoMat podporovat? 

Já většinou mluvím s lidmi, kterým jsou aktivity AutoMatu blízké a sami nám na sebe dali kontakt, takže je nemusím přesvědčovat. Mým úkolem je spíš jim vysvětlit, proč je pro nás finanční podpora důležitá a že ty peníze umožňují hlavně systematickou a nezávislou činnost Laboratoře udržitelného urbanismu, která je jádrem celého AutoMatu. Povídám si s nimi o tom, čeho se nám už povedlo dosáhnout a co se snažíme aktuálně zlepšit.

Dobře, tak co bys mi řekla na otázku: Proč bych měla dávat svoje peníze zrovna vám? 

Protože jsme jediná nezisková organizace v Praze a okolí, která se dlouhodobě zabývá problematikou cyklodopravy a cyklistické infrastruktury. Velký kus práce se nám už povedl, ale je to, jak já ráda říkám, koloběh na dlouhou trať. Věci, které řešíme, mají dopad nejen na cyklodopravu, ale na celkově lepší život ve městě. Což se dotýká úplně každého. AutoMat propojuje témata udržitelné dopravy i se sociální a kulturní rovinou, a to třeba akcí Zažít město jinak. Díky ní pak zase vzniká celá řada dalších projektů a platforem, které ve městě pěstují život a zdravé vztahy.

Dá se říct, jak vypadá typický podporovatel AutoMatu? 

To asi úplně říct nedokážu. Překvapilo mě, že často přispívají i lidé, kteří mají sami málo a podporují nás menšími částkami. Často také podporují třeba i vícero organizací. A to mi přijde moc hezké a moc si jich vážím. Solidarita ostatně vždycky přichází odspoda.

Umění všem

Jak jde tvoje práce v AutoMatu dohromady s tvým oborem, teorií umění? 

To, co mě na umění zajímá, jsou právě přesahy do každodenního života, baví mě zkoumat umění v souvislostech, ať už sociálních, genderových nebo environmentálních. Hodně mě zajímá angažované umění. Já už mám vystudovaný obor dějiny umění na Filozofické fakultě, díky tomu jsem trochu pronikla i do uvažování o veřejném prostoru. Témata spojená s životním prostředím mě zajímají už delší dobu, spoluorganizuji také Zero Waste Festival Prague a pokouším se aktivně přispět k proměně měst v zelenější a přátelštější místa pro život. Chtěla bych, aby byl udržitelnější způsob života dostupný všem. Vždycky je podle mě lepší něco dělat než jenom kafrat.

Myslíš si teda, že umění by mělo být angažované? 

Nelze paušálně říct, jaké by umění mělo být nebo nemělo. Já mám ráda určitou míru diverzity, jako ve všem. Prostor pro angažované umění určitě vnímám za důležitý. Umění, na rozdíl od čísel a vědeckých faktů, má schopnost se člověka bezprostředně dotknout. Myslím si, že artikulovat třeba současnou environmentální krizi skrz umění má možná větší smysl než čistě přes vědu. Člověk si to téma může vztáhnout k sobě a nevnímá to jako něco mimo něj. Umění je pro mě prostředkem komunikace a myslím si, že má i transformativní potenciál.

Proto ale musí umění vystoupit z galerií a najít si lidi ve veřejném prostoru.

Ano, určitě musí a v současné situaci mu asi nic jiného ani nezbyde. Sympatické mi na tom je, že se s tím čím dál víc stírá rozdíl mezi „vysokým“ a „nízkým“ a umění se stává dostupnější všem.  Na druhou stranu ale vnímám s tím spojený problém komercionalizace nebo využívání umění k artikulaci developerských zájmů. Třeba když se preferovaný umělec zapojí do problematického projektu jako je třeba Quadrio, které veřejný prostor spíš požírá, a umístí tam točící se hlavu… Ale to je složité téma na jiný rozhovor.

Do práce na kole po celý rok

Máš pravdu, pojďme zpět. Zúčastníš se výzvy Do práce na kole?

Letos jsem byla oslovená, abych nafotila trička, takže to by bylo, kdybych se nezúčastnila samotné výzvy! Přes sezónu plánuju jezdit furt, kolo je můj hlavní dopravní prostředek a klidně bych brala, kdyby ta výzva trvala celoročně.

A jak se ti líbí letošní motiv od Toy_Box?

Potěšilo mě, že je hlavním motivem žena. Když se tu dnes bavíme na den žen, tak loni bylo výročí 100 let volebního práva československých žen, což se téměř neoslavovalo. Tak jsem ráda, že je žena tématem letošního ročníku Do práce na kole, třeba to navíc motivuje víc žen začít s jízdou na kole. To by bylo skvělé. Osobně je pro mě žena v novém vizuálu možná příliš estetizovaná a křehká, až snová. Možná zbytečně umocňuje představu křehké ženy na kole coby krásné dívky na podpatcích a bez helmy. Myslím, že by mohla stát víc nohama na zemi, ale to je nakonec úkolem těch cyklistek a cyklistů, kteří v tom tričku vyjedou a promění uměleckou vizi v realitu.

Dlouhodobou a nezávislou práci AutoMatu můžete podpořit, když se stanete členkami či členy našeho Klubu přátel. Zjistěte víc.

Text: Natálie Veselá