Najednou to šlo pěšky nebo na kole každý den, popisuje svou účast ve výzvě Taťána Veselá

Výzva Do práce na kole už 10 let motivuje ke zdravému a udržitelnému pohybu tisíce lidí, a to nejen v květnu. Rádi zveřejňujeme příběhy matadorů i nováčků, jednotlivců i týmů, které mohou inspirovat další účastníky. A když nám přišel dopis od Taťány Veselé z České Lípy, tak jsme si ho nemohli nechat pro sebe… 

„Díky kamarádce Jarušce z týmu Holky z naší školky jsem se letos poprvé dozvěděla o výzvě Do práce na kole a hned jsem se přihlásila. Náš tým se postupně poskládal a jsme tři – Bubu, Čertice a Olík. Přes první překážku – registraci –  jsem se úspěšně asi po 2 telefonátech přenesla a začali jsme chodit a jezdit. Zpočátku jen tak lehce, ke konci jsme finišovali. Během měsíce jsme se párkrát vzájemně hecli a vyměňovali si fotky tu z Ještědu (Čertice), tu z lesa (Bubu), tu z Roudnice nad Labem (Olík). My jinak pocházíme z Českolipska.

·         Díky vám jsem odložila nově oblíbené elektrokolo a oprášila své  staré dobré kolo. Ráda chodím, tak jsem jen vycházky prodloužila a prokládala je cyklo projížďkami.

·         Za druhé díky vám jsem konečně začala pravidelně do práce buď jezdit na kole anebo chodit pěšky. Do té doby jsem občas jezdila autem, protože byl stále důvod pro to, abych vzala volant do ruky, jako např. musím nakoupit, zaspala jsem, nestíhám, prší, bouřka, svítí sluníčko a tak to šlo pořád dokola. A co čert anebo anděl nechtěl, přišla výzva Do práce na kole a všechny důvody, proč jezdit autem do práce, se rozplynuly a najednou to šlo každý den pěšky i na kole.

·         Za třetí díky vám chodím a jezdím na kole do práce i nadále a čím dál tím raději. Čím dál tím raději, tím myslím pohyb…  Tak jsem rozpumpovaná z května, že se mi ani nechce zastavit.

·         Za čtvrté díky vám jsme se opět zkontaktovali já s Olíkem i s Čerticí a byli jsme všichni propojeni a dávali jsme si vzájemně o sobě vědět. A o tom to asi je. Ne o nahnaných kilometrech, ale o přátelství, souznění, povídání, sdílení svých zážitků, úsměvech a vzájemné podpoře.

Vše ještě řádně oslavíme a už teď se těším na povídání a chichot Čertice a umírněný pohled našeho svatého Olíka, který nás staví do latě, když padáme smíchy ze židlí.

A kdo tvoří náš tým? Skvělá kamarádka Čertice alias Petra, maminka tří dětí, která v květnu uběhla svůj první maratón! A to ještě tvrdila, že posledních 12 kilometrů bylo nejlepších! Já omdlívám, jen když čtu o běhu, takže velká poklona. Péťo, jsi úžasná!  Dalším členem týmu je Olík se svatozáří, kterou nosí díky tomu, že má Bubu za manželku. Olík alias Olda v květnu dal své první  dvě dvoustovky za sebou. Olíku, smekám a velký respekt už jen kvůli tomu, že přijedeš z kola domů a nesklátíš se z něho jako já. Ty úplně normálně chodíš i po ujetých 200 kilometrech! No a ta, která to způsobila, že přihlásila tým Tatana do DPNK, jsem já, Bubu alias Taťána. Já jen chodím a jezdím, žádné extra výkony, ale každodenní poděkování lesu, kterým denně procházím, cítím ho až do morku kostí a úžasně se v něm vždy zklidním. Je nádherné vnímat zeleň, cvrlikání ptáků, slyšet šustit kamínky při chůzi…

·         A za páté: Za všechny z týmu Tatana vám všem za vaši snahu, práci, úsilí a péči o nás, stejně tak jako trpělivost při zodpovídání dotazů moc děkuji! Ocenění náleží nejen všem, kteří se akce DPNK účastní, ale hlavně vám, protože nebýt vás, neshlukli bychom se ani my všichni.

S pozdravem kolu, nožkám a přátelství zdar se loučí

Bubu z týmu Tatana

PS Nenechte se mýlit, že snad pojmenování našeho týmu pochází z mého křestního jména Taťana?! Nikoliv. Olík přišel na to, že profi cyklistická stáj Astana, je vlastně něco jako ASItana, kdežto my jsme TA!tana. :-D