Cyklozaměstnavatel roku chce pro své lidi ještě lepší infrastrukturu. Podporujeme jeho úsilí

Letošní celorepublikový Cyklozaměstnavatel roku, Skupina ÚJV z Řeže, získal spolu s titulem i certifikát s evropským standardem Certifikovaný cyklozaměstnavatel, který do Česka přinesla Nadace Partnerství. To sice Milana Miku, vedoucího oddělení marketingu společnosti těší, ale obrátil se na nás s problémem, který je pro něj mnohem důležitější. Vydali jsme se tedy ústav osobně navštívit a domluvili jsme „alianci“, která bude za jeho řešení lobbovat.

„Do areálu dojíždí na kole nejvíc lidí z Prahy po cyklostezce po pravém břehu Vltavy, další část zaměstnanců jezdí z opačného směru, od Kralup a Libčic nad Vltavou. A na téhle straně řeky jsou problémy, kde musíte to kolo kus cesty vést,“ říká nám hned, jak projdeme vrátnicí nadšený cyklista a kolečkový lyžař Milan Mika. Hned za vstupem do areálu najdete zastřešené cyklostojany a v nich velké množství kol nejrůznějšího stáří a hodnoty. Cyklozaměstnavatel roku nedávno pořídil i první uzamykatelné boxy pro jednostopé miláčky svých zaměstnanců a rád by je umístil na více míst v areálu. Nechybí ani sdílené cyklonářadí. „Tyhle maličkosti lidé oceňují a mě moc těší, že se zatím nic z toho neztratilo,“ vysvětluje Mika.

Do Řeže jsme se vydali osobně, abychom zjistili, co Cyklozaměstnavatele roku trápí

Firma také již druhým rokem poskytuje svým zaměstnancům začátkem i koncem cyklistické sezóny zdarma servis pro jejich kola. „Přijede sem pojízdný servis Kolofix a kapacita je naplněna do druhého dne, hned jak to oznámíme. Zaměstnanci jsou vděční, že servis přijede až za nimi, práci mají hrazenou zaměstnavatelem a platí pouze za náhradní díly. V dobrém slova smyslu ten přístup od nás okopírovala i obec, která totéž poskytuje občanům,“ dodává. Jan Haruda, vedoucí koordinátor výzvy Do práce na kole, se při jeho slovech spokojeně usmívá. Kolofix je totiž jedním z partnerů výzvy Do práce na kole.

300metrový tankodrom

„S obcí, která je naším minoritním akcionářem, máme velmi dobré vztahy a starostka, paní Kristová, se velmi snaží, aby ty kritické úseky byly nějakým způsobem přepracovány, aby se po nich dalo alespoň bezpečně jít,“ vysvětluje Milan Mika. Po levém břehu z Roztok od obce Úholičky se ale posledních 300 metrů do Řeže na kole prakticky jet nedá. „Tohle se hodí leda tak pro dobrodruhy na celoodpružených kolech, ale to si předpokládám zaměstnanci kvůli tomu tankodromu kupovat nechtějí,“ glosuje Jan Haruda. Problematický je také závěr cesty, kdy musíte s kolem překonat dost příkré schody na nádražní nástupiště, abyste poté mohli přes lávku přejít Vltavu a poté konečně vstoupit do bran ÚJV Řež.

Lávka, po které se dostanete nejen do ÚJV, ale také jediné místo, kde lze mezi Prahou a Kralupami překonat řeku Vltavu

Místní zastupitel a výkonný ředitel think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR Daniel Münich, který sám jezdí na kole všude, nejen do práce, se v minulém volebním období spoluzasloužil o to, aby na ně obecní četa zřídila alespoň dřevěnou rampu, po které si kolo vytáhnete. Ale když si to člen automatího LABu Vratislav Filler, sám velmi zkušený cyklista, zkouší, má co dělat. „Ten sklon je extrémní,“ krčí rameny Mika. Další potíž spočívá v tom, že kamenitou pěšinu, kde se dvě proti sobě jedoucí kola nemají šanci plynule minout, dvakrát až třikrát ročně navíc zaplavuje hladina řeky. „Kvůli těmhle 300 metrům ztrácíme lidi, kteří by jinak klidně jeli třeba až z Berouna, jako jeden náš kolega, který jezdí na silničním kole,“ dodává Milan Mika.

Zapojujeme zastupitele

Pana Münicha, se kterým „náš“ Vráťa už řadu věcí ohledně cyklodopravy v Husinci-Řeži v minulosti konzultoval, jsme k našemu setkání připojili alespoň na dálku, protože zatímco my jsme dojeli na kolech do Řeže, on zrovna na kole dorazil na Akademii věd v Praze. „Jsem v kontaktu s okolními obcemi a s lidmi, kteří to mají na starosti a snažím se prosadit co jen lze,“ potvrzuje nám po telefonu. A dodává, že dokončovaný územní plán obce obsahuje i nové bezpečné spojení s Klecany – horní polní cestou pro pěší a cyklisty. V Klecanech pak bude možné navázat na již projektované cyklocesty směrem na horní Bohnice a Ďáblice. Uvítají to kromě jiných i rodiče dětí, co jezdí do Klecan do školy či na kroužky. „Je to zamýšleno jako bezpečné propojení života těchto dvou obcí bez nutnosti jet autem či autobusem jako teď,“ vysvětluje Münich. „Takhle by mohly do Klecan a zpátky samy i desetileté děti,“ dodává Míka. Daniel Münich ještě doplnil, že z dřívější konzultace s Vratislavem Fillerem také vyplynuly mnohé dobré nápady na zvýšení bezpečnosti cyklodopravy i uvnitř samotné obce Husinec-Řež. Nabídka bezpečných možností cyklodopravy i v obci má podle něj velký potenciál do budoucna zvyšovat využívání kol k dopravě místo aut.

Stojany na kola před branami ústavy byly prvním zastupitelským počinem pana Münicha

Pokud jde o těch 300 metrů podél Vltavy, které pálí nejen pana Miku, ale i spousty dalších zaměstnanců ústavu i obyvatel obce, setkává se prý zatím bohužel spíš s nezájmem. „Pokud nechceme čekat na nějakou drahou a rozsáhlou úpravu, která by se dala nazývat cyklostezkou, stačilo by to tam podle mého názoru jen srovnat nerovnosti a vytahat ty největší kameny. Bohužel ani na to se mi zatím nepodařilo prosadit na straně vedení Úholiček a Řeže,“ pokračuje Münich. Navrhuje ale, že aby Ústav, jakožto největší zaměstnavatel v obci, pomohl tlačit také. „Když spojíme síly, mohlo by to dopadnout na úrodnou půdu,“ říká.

Asi nejkrušnější část zmíněného „tankodromu“

Po generelu se jezdit nedá

Ještě o něco většího významu nabývá oněch problematických 300 metrů v momentě, kdy si uvědomíme, že Řež je mezi Prahou a Kralupami nad Vltavou jediným místem, kde lze řeku překonat suchou nohou. „Je to absurdní,“ souhlasí Münich. A upozorňuje, že snaha o „opravdickou“ cyklostezku by mohla být kontraproduktivní, protože na Úřadu středočeského kraje leží už léta projekt, na kterém jsou cyklostezky po obou březích Vltavy z Prahy až po Kralupy zanesené. „Takhle bychom mohli na pokrok čekat i dalších deset či dvacet let,“ dodává. „Že je to v plánech namalované je sice hezké, ale po (cyklo)generelu (pozn. redakce: generel je schéma rozvoje vybraných složek území, tzn. dopravy, inženýrských sítí, energetiky, vody, zeleně, atd.) se jezdit nedá. Malá stavební akce by se ale dala udělat předem a mnoha lidem by to moc pomohlo. Technicky by vyřešit určitě šlo,“ souhlasí Filler. Nově vzniklé alianci slibuje pomoc, zkušenosti a odborné know-how automatího LABu. Pro začátek se všichni shodují, že je v první řadě získat podporu vedení obou zainteresovaných obcí, Povodí Vltavy a možná i Správy železnic.

A rampa, která vás čeká na jeho konci

Budoucnost na vlastní oči

„Nám jde především o to, aby naši lidé mohli jezdit do práce na kole. To, že to pomůže celému regionu je druhá věc,“ shrnuje zájmy společnosti Mika. Společnost, která funguje vlastně jako „STK pro jaderné elektrárny“ se o udržitelný rozvoj zajímá mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. My jsme se o tom přesvědčili na vlastní oči. Podívali jsme se na solární panely, které tu vyrábí energii pro nabíjení služebních elektromobilů i „vodíkové náměstí“, kde se za pomocí přebytků solární elektřiny plní palivové články. „Vodík je velice důležitá věc z pohledu 4. generace jaderných reaktorů, na jejichž vývoji spolupracujeme, vodíková mobilita je taková druhá, neméně důležitá kolej. Vodík je vlastně tekutá elektřina, kterou můžete libovolně dlouho skladovat. To, co tady vidíte, jsou věci, které budou normou třeba za 30 let, ale nám už tady teď jezdí vodíkový autobus,“ vysvětluje Mika. S udržitelnou, nízkoemisní dopravou to v ÚJV Řež myslí vážně.

Ucházet se o titul Cyklozaměstnavatele má cenu nejen pro pěknou a reprezentativní plaketu. ÚJV Řež je na cestě k tomu, aby změnil infrastrukturu i za branami svého areálu a pomohl tak rozvoji cyklistické dopravy jako takové. Jdeme do toho s nimi a vy nám držte palce.

Tohle auto se nabíjí a jezdí na solární energii