Více silnic, méně kolon?

V AutoMatu se kromě Do práce na kole, Zažít město jinak a vzdělávání dětí věnujeme i městské dopravě jako celku. Zabývat se jen cyklistikou a pomíjet přitom veřejný prostor nebo automobilovou dopravu ani nejde, jedno totiž ovlivňuje druhé. Náš tým Rozvoj Prahy proto hlídá dopravní politiku města a snaží se navrhovat její ideální řešení tak, aby Praha byla skutečně fungujícím a efektivním městem. Dovolte nám proto, abychom vás v dnešním článku seznámili s alfou a omegou městské dopravy dopravní indukcí. Čím více lidí bude tento jev chápat, tím lépe bude jednou život v našich městech vypadat.

Představte si, že se velice neradi zbavujete svého oblečení a vaše šatní skříň přitom praská ve švech. Koupíte si tedy další skříň a část oblečení do ní přesunete. Ulevíme se vám – opět máte poloprázdnou skříň. Ehm, tedy vlastně dvě poloprázdné skříně… A co myslíte, je to udržitelné řešení? Bohužel, nově uvolněné místo vás ještě více svádí k nákupu nových kousků a dříve nebo později obě skříně opět nacpete až po strop. Máte tedy dvě možnosti: kupovat pořád nové skříně, nebo se zamyslet se nad tím, jestli skutečně potřebujete tolik oblečení. Nebo ještě jinak, pokud doma pověsíte čtyři mucholapky, pravděpodobně chytíte více much než s jednou.

Mýtus více silnic

No a dost podobně to funguje i v dopravě. Jen za oblečení (mouchy) dosaďte auta a za skříně (mucholapky) kapacitu silnic (tedy kolik aut se na ně vejde).

Pokud zvětšíte kapacitu silnic (postavíte nové silnice, okruhy, radiály, tunely, mosty, přidáváte další pruhy atd.), stane se jediné: začne po nich jezdit více aut (přesně tolik, kolik celková silniční síť pojme). Tomuto jevu dopravní experti říkají dopravní indukce a zvlášť neblaze se projevuje ve městech.

Větru, dešti a dopravě ještě neporučili ani v Moskvě (foto Dmitry) ani v Istanbulu…

Říkáte si, že tady něco nehraje, že řidičů bydlí ve městě pořád stejně? A že pokud jim postavíme více silnic, jen se více rozprostřou? To je právě ten omyl, kterému stále nerozumí ani řada politiků, kteří mají dopravu na starost.

Kde se ti noví řidiči berou? Představte si tohle: vaše cesta do práce trvá 30 minut tramvají a 40 minut autem. Auto tedy necháváte doma a jezdíte s ním jen do supermarketu a na chalupu. Jednou ale kousek od vašeho domu postaví nový tunel, kterým se do práce dostanete za 15 minut. Jak se zachováte? Jasně, většina lidí natrvalo přesedne do auta (která se samozřejmě neschovají jen v tunelu, ale vyrojí se i v okolí. Někudy do něj musí přijet a někudy z něj odjet). A voila, máme o jednoho řidiče a auto ve městě navíc.

Nebo si koupíte ten krásný domek se zahradou třicet kilometrů od Prahy – jen vlak ani bus tam nejezdí. Bum, další nové auto.

Nebo celý život bydlíte ve vesnici za Brnem, kolem níž právě postavili novou silnici. Místo dvou hodin jste v Brně za hodinu. Proč si tu nenajít práci? Ve městě přeci platí líp. Bác, třetí auto… (díky novým cestám vedoucím za hranice města také vzniká problémová sídelní kaše)

Problém je, že na nové silnice stejně zareagují další stovky a tisíce lidí (včetně např. současného kandidáta na primátora za ANO) a všichni se pak ráno a odpoledne potkají v koloně ve městě… Řidiči jsou (možná) spokojení, lidé, kteří ve městě žijí, už ale méně.

Na budouvání kapacitních silnic doplatila i města jako Detroit, Sao Paulo, Peking, Los Angeles (na videu) a další.

Více pruhů, plynulejší doprava? Upss…

Za více peněz horší muzika

Nezaplňují se jen nové silnice, ale samozřejmě i všechny ty, které na ně navazují. Stává se tak, že město vybuduje obchvat, aby se zbavilo aut, která městem projíždějí. Obchvat ale po nějaké době přiláká nové řidiče (opět ta dopravní indukce) a časem se zaplní. Další auta, která už se na něj nevejdou, začnou opět jezdit původními silnicemi v zástavbě. Stejně jako třeba v Horních Počernicích, kde dnes po Náchodské jezdí daleko víc aut, než po ní jezdilo před postavením obou dálnic, které obec obcházejí. Výsledek je pak tristní. Město investuje miliony až miliardy za realizace, opravy a údržby silnic v budoucnu a ty na oplátku do města přilákají více aut.

Už tomu rozumíme, že?-) Jednoduše platí: Kdo sází silnice, ten sklízí auta.

S více auty pod zemí, je vám hůře na zemi

Bohužel, Praha se v posledních letech chová podobně nešťastně. V minulosti toho bylo „krásnou“ ukázkou dokončení jihozápadní části Městského okruhu (2004), kde v průběhu několika let vzrostla celková intenzita dopravy přijíždějící na Smíchov z jihu na dvojnásobek.

Druhým příkladem bylo zprovoznění jižní sekce Pražského okruhu v roce 2010, kdy přechod kamionů z Jižní spojky vedl k následnému nárůstu intenzity osobních automobilů na Barrandovském mostě o 40 000 nových osobních aut denně, která tam předtím nejezdila.

Podobné vrásky přidělal některým obyvatelům i Tunel Blanka, která v severní části Prahy zvýšila nárůst dopravy na dvojnásobek. Nyní se chystá projekt Blanka 2.

Co s tím?

Jsou ale i města (a není náhodou, že bodují v různých žebříčcích kvality života) jako třeba Vídeň, kde ví, jak dopravní indukce funguje a proto regulují kapacitu silnic (ubírají pruhy, ruší parkovací stání v centru), regulují počty aut ve svém centru (investují do záchytných parkovišť P+R, vybírají mýto) a hlavně budují hromadnou a bezmotorovou dopravu, jejichž kombinace je minimálně stejně rychlá a pohodlná jako osobní automobil.

Pěší zóna na vídeňské Mariahilferstraße. Srovnejte se situací na Praze 1, kde se urodil nápad na omezení cyklistů.

Dopravní indukce naštěstí funguje pro všechny druhy dopravy. Pokud postavíme nové metro, nové příměstské železnice, zřídíme nové linky autobusů a tramvají, zlepšíme cyklistickou infratstrukturu, lidé je začnou používat a ulehčí tak přeplněným silnicím. Každý cestující ve veřejné dopravě a dokonce i každý cyklista zkracuje motoristům kolonu o pět metrů. Vadí-li řidičům cyklisté v dopravě, mohou si představiti, že stojí před nimi v autě,-)

Jak by vypadala tato cesta, kdyby každý cyklista seděl v autě? V Kodani pochopili, že cyklisté městu prospívají. Do práce na kole se tu dopravuje 41 % všech cestujících.

Dopravní populismus

Jakkákoli regulace automobilového provozu ve městech – ikdyž by ve výsledku přinesla lepší život i zdraví obyvatel – je ale politicky velmi třaskavé téma. Moc bodů s tímto záměrem totiž u voliče používajícího ve městě auto (stále) nezískáte. Zkuste si do volebního programu napsat, že na magistrále uberete jeden pruh… Naši současní představitelé měst tak k podobným krokům nemají odvahu a hrají spíš na opačnou strunu pod heslem „více silnic vyřeší dopravní problémy“. I proto se v Auto*Matu věnujeme vzdělávání dětí v udržitelné mobilitě a věříme, že i díky tomu budou jednou naše města aspoň o trochu přívětivější. Pro inspiraci ostatně nemusíme daleko.

Poučka pro fajnšmekry: Dopravní indukce je dopravní jev, kdy nabídka nové dopravní kapacity spojení (například zprovoznění nové dálnice, tunelu, mostu atd.) vyvolá nárůst poptávky po ní. Provoz, který se na nové komunikaci objeví, je nejen doprava přesměrovaná, která na tuto novou trasu přechází z jiných tras, jiných druhů dopravy nebo jiné denní doby, ale také doprava indukovaná (vyvolaná), která se dříve neuskutečňovala vůbec a byla vyvolána zlepšenými podmínkami pro tento druh dopravy.

O dopravní indukci podrobněji zde.
Komplexní pohled najdete i ve studii Auto*Matu Dostavba městského okruhu