„Nechal jsem se vyhecovat,” říká 2. nejvýkonnější cyklista loňského ročníku a Cyklozaměstnavatel roku

„Nechal jsem se vyhecovat,” říká 2. nejvýkonnější cyklista loňského ročníku a Cyklozaměstnavatel roku
2. 4. 2019

Květnová výzva Do práce na kole se zaměřuje především na pravidelnost bezmotorové dopravy. Každý rok ale můžeme obdivovat výsledky i těch nejvýkonnějších mužů a žen. A i jejich hranice se každoročně posouvají. Michal Košek byl loni největším rivalem vítězného Jana Kavalíra a navíc zastupuje firmu eMan, která získala titul pražský Cyklozaměstnavatel. S Michalem jsme si povídali o tom, jak loňský květen prožíval, ale i o cykloinfrastruktuře v práci.

Během loňské akce Do práce na kole jste najezdil 4 303 km. Měl jste od začátku plán, že zkusíte zaútočit na první místo ve výkonnosti? Nebo jste se nechal vyhecovat až v průběhu měsíce?

Soutěž jsem absolvoval předtím už několikrát a můj dlouholetý kolega mě několik let přesvědčoval, ať zkusím porazit Honzu Kavalíra (pozn. loňský i předloňský vítěz výkonnostní soutěže), protože jsem podobný blázen jako on. Můj plán původně nebyl zvítězit, ale překonat metu 2 000 km. Nakonec jsem se o vítězství přece jen pokusil, jenže Honza byl lepší.

S Honzou Kavalírem jste znali osobně už před soutěží? Koncem loňského května jsme na Facebooku zaznamenali vaši společnou fotku na kolech…

Osobně jsme se do té doby neznali. On pracoval v Nových Butovicích v ČSOB a já bydlím v Jinonicích, takže jsme jezdili podobnou trasu. Jednou jsme se takto sešli a poznali se, protože jsme se každý den sledovali a hecovali na Stravě. Každý den ráno a večer jsme vzájemně čekali na Stravě na výsledky toho druhého a podle toho jsme plánovali odpoledne. Například pokud jsem ráno Honzu potkal někde v Radotíně s rozsvíceným světlem, věděl jsem, že jel ráno dlouhou trasu a večer už tomu „dá málo”. Tedy, stále přes 200 km za den. Myslím, že jsme uvažovali podobně a to mě vyhecovalo. A asi i jeho, když nakonec překonal 5 000 km.

Jaký byl váš denní režim?

Bylo to strašné, je to souboj s vlastní morálkou. Znamená to ráno vstávat ve dvě a jezdit, odpoledne v pět sednout na kolo a zase jezdit. Navíc se nám 3. května narodilo miminko. Manželka nebyla z mého vytížení nadšená a nakonec i kvůli ní jsem poslední týden jízdy vypustil, protože jsem jsem ji skoro neviděl. Vlastně jsem ještě stihnul na začátku května uběhnout pražský maraton a to mi také nepřidalo na síle.

Odkud kam jste jezdil a jakou trasou? Měl jste trasu vždy předem naplánovanou, nebo jste i trochu improvizoval?

Plánoval jsem ji podle sil, počasí a síly větru. Pokud foukalo ze západu, jezdil jsem na východ a opačně. Jezdil jsem převážně po rovině, tj. v Praze kolem Vltavy do Davle a pak Pardubice, Polabí. Honza jezdil podobně.

Co na to říkali vaši kolegové a kolegyně z týmu? Hecoval jste je také k podávání podobných výkonů?

U nich mi šlo hlavně o pravidelnost. Nakonec jsem je ale asi hodně vyburcoval a jsem na ně pyšný. Oni mi fandili, dokonce mi kupovali energetické drinky a byli tolerantní, když jsem přijel trochu později do práce nebo byl hodně unavený.

Jak se vám hodiny jízdy na kole dařily skloubit s prací? Nepřijížděl jste do práce úplně „vyšťavený“?

Samozřejmě se to na konci měsíce projevilo. Docela jsem poslední den v květnu uvítal, že to končí. Pamatuji se, že jsem měl v Prokopském období defekt, bouchly mi oba pláště a v tu chvíli jsem si řekl: „Konec, ještě že tak”. Jinak mám nekonečně mnoho zážitků, jako třeba jet 300 km za den úplně promočený. Byl to jediný den, kdy pršelo, a nešlo to jinak. Takže jsem zmoknul ráno i večer a ještě se u Galerie Mánes natáhnul před tramvají na kolejích. Nakonec se vše nějak podařilo vyřešit, ale bez pochopení kolegů by to celé nešlo absolvovat.

Stalo se vám, že jste se ráno probudil a říkal jste si, že už nemůžete, že na to kašlete a pojedete třeba autem?

To ne, spíše jsem se vždy s těžkým srdcem loučil s rodinou, mám doma tři holky. Autem se snažím jezdit co nejméně. Třeba dneska jsem do práce běžel a zpátky jel na kole.

Jezdíte do práce na kole i jindy než v květnu. Vydrží vám ale nadšení celoročně?

Ano, snažím se neustále buď běhat nebo jezdit na kole. Jezdím celoročně. Přemýšlím, že letos budu běhat, ale uvidím.

Jak jste se cítil po celém soutěžním měsíci?

Cítil jsem se úžasně, endorfiny se vyplavily. Stehna byla ale na padrť, další víkend jsem šel na půlmaraton v Českých Budějovicích a tam jsem myslel, že umřu. Jinak jsem rád, že má soutěž takový úspěch, mým vzorem je Amsterodam, bohužel Praha není tak placatá, aby všichni jezdili na kole.

 

Michal Košek a Do práce na kole

Michal Košek na večírku Do práce na kole 2018 konzultuje s Janem Kavalírem

Účastnil jste akce Do práce na kole už dřív? Kdo s tím do vaší firmy přišel?

Ano, účastnil jsem se několik let, ale nikdy nevyšlo, že jsem mohl jezdit v takové míře. Většinou mě dostihla nemoc.

Podpořili jste účastníky Do práce na kole nějakou vnitrofiremní soutěží, benefitem nebo akcí?

Všem, kteří se účastnili a vydrželi, jsem osobně poděkoval, protože oni jsou hrdiny. Ne blázni jako já, nebo Honza, co si tím „honí triko”. My jezdíme nebo běháme do práce normálně. Nechceme totiž sedět v zácpách v autě, protože je to nesmyslné (jakkoliv občas nevyhnutelné). V autě většinou dojede do práce naštvaní, protože vás někdo předjel v pruhu a podobně. Zato ti, kteří se k tomu přinutí a kteří u toho vydrží, přijedou do práce a smějou se, protože je venku sluníčko, zastavili se ráno na kafe a jsou šťastnější.

Mají si u vás zaměstnanci kam dát kolo a kde se případně osprchovat?

Já jsem „cyklofil” a zároveň spolumajitel firmy, takže ano, všechno máme. Ještě aby ne. Máme kolárnu, vlastní kola i sprchu.

Co byste vzkázal firmám, kterým třeba možnost jezdit do práce na kole nepřipadá důležitá? Může jim taková podpora zaměstnanců něco přinést?

Chcete vidět zaměstnance s úsměvem na tváři? Podpořte tuto soutěž a nejen tuto soutěž. Věnujte veškeré úsilí podpoře pohybu lidí, sedět v autě dokáže každý. Podporujte cestování MHD a vlaky, které tolik nezatěžují životní prostředí a budete více efektivní.

Zúčastníte se letos znovu?

Mám na vybranou ? Letos už třetího potomka neočekávám, takže ten poslední týden nepustím.☺

Cykloměstem roku 2019 je Rožnov pod Radhoštěm

Cykloměstem roku 2019 je Rožnov pod Radhoštěm

Soutěž o město nejpřátelštější k cyklistům roku 2019 vyhrál Rožnov pod Radhoštěm. O vítězství rozhodovali účastníci letošní výzvy Do práce na kole a také analýza přístupu samotného města k dalšímu…
Nejpilnější a nevýkonnější města 2019

Nejpilnější a nevýkonnější města 2019

Květnová výzva Do práce na kole 2019 přinesla i řadu zajímavých statistik. To, že se letos zúčastnilo 19 576 „dospěláků“ a 174 studentů, už není žádná novinka. Připravili jsme pro…
Výsledky Do školy na kole 2019

Výsledky Do školy na kole 2019

Do letošní výzvy se zapojilo celkem 174 studentek a studentů z celé ČR. Cykloškolou roku se stalo pražské Gymnázium u Libeňského zámku, které do letošní výzvy zapojilo 24 účastníků, a…
Výzvu pořádá
auto*mat
Generální partner
GLS
Národní partneři
Mediální partneři
Pod záštitou